NOVINKY:  

   Reklamy, hlasování atd -> SEM <-       MUSIC:                
   

3. 10. 2010 - Night with Friends

3. října 2010 v 20:41 | Minnie_von_Diversion |  Diary
3,10,2010
Ahojte... jak pak se máte?
Já sem dneska vstávala v 6 odpoledne, páč sem se vrátila domů ve 4 ráno... Byla jsem s lidma ze třídy na diskotéce... zezačátku nic moc... ale pak jsem tam potkala lidi ze základky a to teprve byla pecka.... S Honzikem (nej kámošem, nej kášku totiž už nemám, tak se na mě pěkně vykašlala =!) sme to tam pěkně rozjeli... a cesta domů busem byla něco děsnýho.... uplně narvanej a to se tam nevešla ani půlka lidí co jela stejným směrem =D...
Jináč se opět moc omlouvám že sem tu nebyla, nešel net a vůbec ve škole nestíhám, člověk je deset dní v nemocnici a je to jako kdyby chyběl měsíce...
 

Kapitola 6 -> Pradávný příběh

26. září 2010 v 16:17 | Minnie_von_Diversion |  Wolve´s Life



From : Wolve´s Life

By: Minnie von Diversion

Capitol no 6

Kapitola 5 -> Grilování

23. září 2010 v 16:09 | Minnie_von_Diversion |  Wolve´s Life



From : Wolve´s Life

By: Minnie von Diversion

Capitol no 5




"Mell? Co by jsi řekla tomu, kdybychom zítra pozvali Charlesovi na grilování?" zeptal se táta u snídaně.
"No jasně, proč ne?!" odpověděla jsem s nadšením. Táta dobře ví, že jsme s Jeremym od mala dobří kamarádi.
Zalezla jsem do pokoje, vytáhla z knihovny knížku, kterou jsem četla už monohokrát, ale pořád mě nepřestala nudit, a posadila se na takový ten vykýř v okně. Chtěla jsem aby už byl pátek. Moc jsem se těšila, až Jera zase uvidím, a tak jsem se zabrala do knížky. Četla jsem a četla a náhle mě přepadl takový divný pocit. Jako by mě někdo sledoval z okna. Podívala jsem se směrem k lesu, ale nikoho jsem nezahlédla. Na chvíli mě ten pocit přešel. Než jsem však stačila otočit další stránku, přišel znovu. Znovu jsem se ohlédla, ale stejně jsem nikoho neviděla. Radši jsem se přesunula na postel, tam už se ten divný pocit neobjevil a já mohla v klidu mohla číst dál. Nevnímala jsem čas. Od knížky jsem se odtrhla, až když Mária zaklepala na dveře.
"Melliso? Půjdeš na oběd nebo ti ho mám dát do lednice?" zeptala se s ustarým podtónem v hlase. To už je oběd? Četla jsem přez tři hodiny. Není divu, že už mi scházela poslední kapitola. Ale ta bude muset počkat, protože mi žaludek začínal vyhrožovat rozchodem.
"Už jdu." knížku jsem nechala otevřenou ležet na posteli a sešla dolů do jídelny. Snědla jsem lasagne, byly výborný.
"Bylo to výborné, děkuju Mário." poděkovala jsem, když jsem uklízela taliř do myčky. Nemohla jsem se dočkat zítřka, a tak jsem zalezla do pokoje a dočetla knížku. Tu jsem však dočetla moc brzo, tak jsem si na internetu našla stránku školy a podívala se na své budoucí spolužáky.
V tom jsem na stránkách naší třídy narazila na fotky. Do očí mě okamžitě praštila fotka dívenky s poměnkově modrýma očima a zlatým vodopádem vlnících se pramenů. Chvíli jsem na ní zírala, dokud mě z tranzu nevyvedl zvonící telefon. No jistě, Jeremy, kdo jinej by mi mohl v půl osmé večer volat.
"Ahoj Jere, co se děje?" ptala jsem se, když jsem si opět sedala na okno.
"Čau Mell, jenom jsem ti chtěl říct, že se na to grilování u vás moc těším. Jenom doufám, že mi tam naši před tebou nebudou dělat ostudu." zasmál se.
Když jsem položila telefon, bylo něco kolem dvanácté. To snad není možné. Jak jsem mohla vydržet s telefonem u ucha čtyři a půl hodiny? Jak se zdá, tak jsem překonala svůj rekord 20-ti minut. Nicméně, s Jerem si je pořád o čem povídat.
Šla jsem si dát rychlou sprchu a hned zalezla do postele. Nemohla jsem usnout. Zase na mě dopadl ten divný pocit, že mě někdo sleduje. Nakonec jsem usnula opravdu poctivým spánkem, protože jsem se probudila až v jednu odpoledne. Táta už měl na večer akci vše připraveno. Cítila jsem se mizerně, slíbila jsem, že mu pomůžu. Seděl v jídelně a dojídal oběd.
"Dobrá ráno." popřála jsem, "Tati moc se omlouvám, že jsem ti nepomohla. Moc mě to mrzí.". Hryzalo mě svědomí.
"Mell, klídek. Nic se neděje. Aspoń se ti večer nebude chtít spát." řekl a zasmál se.
Popravdě se mi dost ulevilo. Táta je fakt kliďas.
Vzala jsem z lednice sýr se šunkou a udělal si rychlý toast. Ještě jsem ani pořádně nerozkousala poslední sousto a namířila si to do pokoje, aby se dala trochu do dokupy. Přece nechci tátovi dělat ostudu a samozdřejmě i kvůli Jeremymu.
Když jsem si sčesávala dlouhé černé vlasy do culíku, zazvonil zvonek. Jsou tady!